Moje poslední rada z praxe: nebojte se kombinovat barvy a materiály. Pokud má rozkládací sofa velvet upholstery v odstínu hořčice, zkuste mu dát protiváhu v podobě matných dvířek ve stejné teplé šedi. Když jsem to navrhla v jednom garsonce, všichni si mysleli, že jde o designový sedací nábytek, a nikdo nepoznal, že se v noci mění na postel. Pod matraci jsem dala klasický slatted frame z buku, který drží pevně a nedrnčí, když se host otočí. A pod ním jsem schovala vak na lůžkoviny. Ráno stačilo zaklapnout vrchní desku, přetáhnout ubrus, a místnost byla zase malou jídelnou. Žádné nahazování krabic do sklepa, žádné přenášení peřin z ložnice. A hlavně – nikdo neměl pocit, že spí v kuchyni. To je pro mě známka, že prostor funguje přesně tak, jak
Pokud máte v plánu kuchyň, kde bude spát návštěva pravidelně, investujte do lepšího foamu. Běžné laciné pěny po roce ztratí tvar a člověk se probouzí s promáčknutými zády. Mně se osvědčila kombinace pružinového jádra a viskoelastické pěny, která se přizpůsobí tělu. U rozkládací sedačky s úložným prostorem je nutné, aby matrace byla dostatečně tenká na to, aby se vešla do boxu, ale zároveň tlustá aspoň 12 centimetrů pro pohodlí. U klienta jsem použila matraci, která se sroluje do vaku, a pak ji stačilo rozbalit jako housku. Ve skříňce pod oknem zabrala jen dvě police. Až přijede tchyně, nemusí se ohánět s tím, že spí na prkně. Tohle je ten moment, kdy se z kuchyně stane skutečně funkční kuchyně – nejen prostor na smažení, ale místo, kde se lidé cítí d
A co návštěvy? Když na podlahu 2×3 metry potřebujete umístit stůl, židle a ještě někde spát, přichází ke slovu chytré řešení. Obyčejný gauč nestačí, protože jeho sedák po rozložení připomíná spíš kempingovou postel. Sáhla jsem po modelu s pull-out sofa mechanikou. Pod sedákem se ukrývá celé lůžko, které jednoduše vytáhnete jako šuplík. Matrace má tloušťku 16 cm a je uložená na kvalitním složeném roštu. Žádné propadání do mezer, žádný pocit, že spíte na prkně. Když přijedou přátelé, stačí odsunout konferenční stolek a během třiceti vteřin je z obýváku ložnice. Ráno postel zasunete zpátky a místnost je zase čistá a vzdušná. Přesně v duchu japandi: funkčnost nesmí narušit vizuální k
Když jsme se stěhovali do prvního vlastního, měli jsme přesně tři tisíce na zařízení obýváku. A hosty. Vždycky ti hosté. Babička z Moravy, kamarád z Brna, sestra s přítelem. A my v garsonce s dvacetimetrovým obývákem, kde se mělo spát, jíst i pracovat. První chyba byla koupit levnou sedačku z hypermarketu. Po třech měsících měla proleženiny a skřípala jako stará vrata. Pak jsem pochopil, že budget interior design neznamená kupovat nejlevnější harampádí. Znamená to chytře vybírat kusy, které vydrží, a přitom nestojí majlant. A hlavně myslet na to, kde se bude sp
Další věc, kterou jsem se musela naučit, je práce s barvami a texturami. Bílá, béžová, šedá a tlumená zelená tvoří základ. Ale samotná bílá zeď a světlé dřevo nestačí. Potřebujete kontrast. Třeba polštář z hrubého lnu vedle hladké bavlny. Nebo dřevěný konferenční stolek s živou kresbou proti střízlivé sedačce. Moje pohovka má jemný úplet, na kterém neulpívají chlupy od kočky, a vedle ní stojí lampa z recyklovaného papíru. Každý kus má svůj vlastní příběh, ale dohromady tvoří harmonii. Když přijdou hosté, často říkají, že se u nás cítí klidně. A to je přesně ten pocit, který jsem chtěla dosáhnout. Žádná přeplácanost, žádný shon, jen prostor, který dýchá a zároveň slou
Já osobně jsem se do zahradního designu zamilovala přes úplně jinou místnost, než byste čekali přes ložnici. Měla jsem totiž problém s hosty. Když přijela sestra s dětmi, každý večer se řešilo, kdo kde bude spát. Nafukovací matrace na podlaze už mě nebavily a skládací lehátko s propadlým středem jsem radši vyhodila. Potřebovala jsem něco, co bude fungovat jako pohovka přes den a jako pohodlné lůžko v noci. A tady do hry vstoupil první kámen úrazu malý půdorys, který neunese žádnou monstroz
Poslední past, do které jsme málem spadli, bylo utrácení za dekorace. Levné svíčky, umělé květiny, rámečky z actionu – to všechno je fajn, ale když to nemáte kam dát, jen to zavazí. Místo toho jsme investovali do jednoho kvalitního zrcadla na celou stěnu. Stálo sice dva tisíce, ale opticky zdvojnásobilo prostor. A když už jsme museli něco pověsit na zeď, sáhli jsme po vlastních fotkách vytištěných na levný papír v dm drogerii. Bez rámečků, jen nalepené na korkové desce. Vypadá to osobně a nestojí to nic. Budget interior design není o tom mít všechno nové a lesklé. Je to o tom, udělat z omezení přednost. A když pak babička řekne, že u nás má nejlepší spaní ze všech vnoučat, víte, že jste to zvládli správ