Další kámen úrazu je propojení kuchyně a obývacího pokoje v jedné místnosti. V takovém případě musíte domácí paletu barev vymyslet tak, aby kuchyňská linka nenarušovala klid zóny na spaní. V praxi to znamená zopakovat stejný odstín dřeva z kuchyňských skříněk na rámu rozkládacího gauče, nebo aspoň do polštářů. Já jsem vsadila na přírodní břízu, která je dost neutrální, a stejný materiál jsem nechala udělat i na boční straně sedačky. Když večer spustím pohovku do horizontální polohy, nikdo by neřekl, že za zády mám sporák a dřez. A pokud máte opravdu málo místa, vsaďte na techniku barevného bloku: jedna celá stěna v tmavším odstínu a zbytek ve světlém. Tato technika opticky oddělí funkční zóny, aniž byste museli stavět pří
Největší výzva v podkroví je obvykle spaní. Přátelé přijedou na víkend, ale vy nemáte kde je uložit. Moje řešení? Kvalitní sofa bed s pevným jádrem. Koupila jsem model s ocelovou konstrukcí a click-clack mechanismem, který během pěti vteřin změní pohovku na rovnou plochu. Místo levné pěny, která se po roce propadne, jsem zvolila variantu s 16 cm foam mattress na slatted frame. Tenhle typ matrace drží tvar i po desátém rozložení. Důležité je, aby pelest měla dostatečné větrání. U levných sedacích souprav dochází k orosení spodní strany matrace, protože pod šikminou cirkuluje méně vzduchu. Vyzkoušela jsem to na vlastní kůži. Po měsíci vlhkosti se objevily fleky. Teď mám pod matrací mřížku s centimetrovými mezerami a problém zmizel. Navíc mám v podkroví úložný box pod oknem, kam vejde ložní povlečení pro čtyři osoby. Žádné noční hledání polštá
Pokud máte podkroví malé, jako to moje, musíte každý centimetr promyslet dvakrát. Moje místnost má jen 18 metrů čtverečních, ale díky chytrému nábytku v ní přespí až pět lidí. Klíčem je multifunkčnost. Místo postele jsem zvolila menší sedačku, která se dá rozložit na dvoulůžko. Když dojde na hosty, jednoduše vysunu spodní rám. Vedle stojí konferenční stolek s odklápěcí deskou, který se během minut promění v jídelní stůl pro šest osob. Nechtěla jsem, aby místnost vypadala jako skladiště nábytku, proto jsem zvolila jednotný odstín dubu a bílé. Opticky to prostor zvětšuje. Také jsem se zbavila všech zbytečných dekorací. Pod šikmou střechou visí jen jedno zrcadlo, které odráží světlo z vikýře. Díky němu místnost působí dvakrát větší. Na podlahu jsem dala světlý vinyl s korkovým podkladem je teplý na dotek a tlumí hluk, což oceníte, když někdo v noci vstává na zác
Nakonec jsem ve svém podkroví vytvořila prostor, který miluji. Ráno sem vstupuji bosá a vdechuji kombinaci dřeva a čerstvého vzduchu z otevřeného okna. Každý kus nábytku má svůj účel. Sedačka s click-clack mechanismem slouží jako gauč i jako postel. Pod oknem stojí knihovna, která zároveň odděluje spací kout. A v šuplíku pod schody mám schované vše, co potřebuji. Když někdo řekne, že podkroví jsou nevyužitelné prostory, jen se usměju. Stačí trocha plánování, pár poctivých materiálů a ochota experimentovat. Výsledek je místnost, která vás objímá, i když nad hlavou máte jen pár centimetrů místa. Život pod šikminou není kompromis, je to umění využít to, co máte. A přesně tohle dělá z podkroví to pravé útočiště pro ty,
Když už jsme u členění prostoru, narazila jsem na geniální řešení u klientky s dvoupokojovým bytem, kde v obýváku spávaly na návštěvě tři generace rodiny. Potřebovala flexibilitu – přes den slušivý obývák pro kávu s kamarádkami, v noci ložnici pro dva hosty. Zvolila kombinaci posuvného panelu s látkou z matné směsi a sofistikovaně schovanou pohovku. Ta pohovka byla vybavená click-clack mechanism, který během pěti vteřin přemění sedačku na lehátko. A k tomu přidala lehké závěsy, které se daly stáhnout do úzkého proužku u stropu. Tím pádem přes den nic nepřekáželo a v noci vzniklo intimní zákoutí. A když jsem se jí ptala na detaily, prozradila, že pod závěsy má ještě roletu s blackout úpravou, takže hosté nejsí v pět ráno vzhůru kvůli slu
Hosté v řadovém domě jsou vždycky oříšek. Teta z Brna, kamarádi z Prahy, dětská besídka. Všichni potřebují sedět a někteří i spát. Zde přichází ke slovu sofistikované řešení: kvalitní rozkládací pohovka. Ale ne ledajaká. Klasický rozkládací gauč s tenkou molitanovou deskou, na kterém se probudíte s bolestí zad, to nechcete. Já jsem zvolila variantu s pevným dřevěným rámem a matrací se složením z paměťové pěny. Když roztáhnete, máte před sebou regulérní postel, nikoli nouzové lehátko. Jen pozor na mechanismus – click-clack je skvělý, pokud máte kolem sedačky dost místa na odjištění pojistek. Už jsem viděla byt, kde sedačka stála tak blízko zdi, že ji nešlo roztáhnout bez přestěhování st